MS ve futsalu

Jana Novotná, hráčka našeho týmu žen se zúčastnila mistrovství světa v Kolumbii. Pro příznivce ďáblicekého fotbalu /a samozřejmě nejen pro ně/ přináší několik řádek, kterými Vám chce toto mistrovství přiblížit.

České futsalistky přepsaly dějiny českého sálového fotbalu – futsalu.

Z MS v Kolumbii přivezly bronz.

   Historicky první medaili – bronzovou – přivezly ze světového šampionátu ve futsalu – sálovému fotbalu v Kolumbii české reprezentantky. Ve výběru trenérské dvojice Fanta – Švec přitom měl zastoupení i náš fotbalový oddíl v podobě kapitánky Jany Novotné. Zeptali jsme se jí, jak těžká byla cesta za bronzovou medailí.

Cesta za bronzovou medailí na Mistrovství světa v Kolumbii byla nesmírně těžká. Ukázalo se, že naše základní skupina byla jedna z nejtěžších a nejzamotanějších vůbec. Ve skupině jsme měli Salvador, USA a Argentinu. První zápas jsme hráli se Salvadorem, což byla pro nás velká neznámá. Navíc se jednalo o zahajovací utkání celého šampionátu, což nám na klidu také moc nepřidalo. Ukázalo se, že Salvador je velmi bojovný a technicky vyspělý tým. Naštěstí jsme toto vstupní utkání zvládli a porazili Salvador 7:3. Dále nás ve skupině čekala Argentina, což byl největší oříšek. Argentina hrála naprosto výborně. Hrála krásnou  a propracovanou sálovku. S Argentinou jsme svou bojovností a propracovanými standardními situacemi vydřeli v poslední minutě remízu 2:2. Poslední zápas ve skupině jsme sehráli s USA. Zde jsme celkem jednoznačně vyhráli 5:1. Amerika patřila mezi velmi kvalitní tým, kterému chyběla pouze větší vyspělost po taktické stránce. Po tomto zápase jsme postupovali  ze skupiny z prvního místa a do čtvrtfinále nám byla z další zamotané skupiny losem přidělena Republika Čína. Republiku Čínu jsme porazili 8:3 a otevřeli si tak cestu do semifinále. Zde

jsme narazili na Venezuelu, která ve čtvrtfinále porazila Austrálii 6:2. V této části turnaje začínala být cítit lehká únava a navíc nás čekal hrací program co den, to zápas. S Venezuelou jsme prohráli 1:0. Gól jsme dostali hned ze začátku utkání. Bohužel se nám nepodařilo dohnat skóre i přesto, že jsme obrovskou část zápasu měli míč na svých sálovkách. Ukázalo se, že Venezuela měla jednu z nejpropracovanějších obran z celého šampionátu a nám se ji bohužel nepodařilo překonat. Nezbývalo nic jiného, než se soustředit na boj o třetí místo  o medaile. Zde nás opět čekala Argentina, která v semifinále prohrála s Kolumbií 5:0. Čekal nás tedy velice známý soupeř ze základní skupiny. Vstup do utkání se nám opět moc nevydařil, neboť jsme opět obdrželi rychle branku. Nenechali jsme se tím ale nijak otrávit a zápas jsme obrátili na 3:1 v náš prospěch. Argentině se ale podařilo utkání zdramatizovat a vyrovnala v krátké době na 3:3. Už to vypadalo, že se půjde do prodloužení, ale naše touha po medaili byla větší a podařilo se nám v normální hrací době vyhrát 4:3 a mohly propuknout nádherné oslavyJ. Zcela zaplněná hala (4000 diváků) nás po utkání odměnila bouřlivými ovacemi  a diváci vestoje tleskali našemu českému týmu. Dostali jsme bronzové medaile a já jsem zažila nepopsatelný pocit, kdy jsem jako kapitán nad hlavu zvedala pohár za 3. místo. Ještě teď mám husí kůžiJ.

Na závěr bych chtěla dodat, že Kolumbie sálovým fotbalem naprosto žije.  Na atmosféru, kterou diváci vytvořili, a jak se k nám chovali po celý turnaj, nikdy nezapomenu. Neustále se s námi chtěli fotografovat a chtěli cokoliv podepsat. Jedná se  o velmi přátelskou zemi, která je do sálového fotbalu tak neuvěřitelně zapálená, že ho posouvá do výšin.