U-8 Suverénní vítězství v Xaverově :-)

K dnešnímu suverénnímu vítězství je potřeba dodat, že proti nám nastoupil soupeř s dětmi o kategorii mladší. Jelikož stejně starý tým SC XAVEROV HORNÍ POČERNICE hraje soutěž ELITE, do naší soutěže přihlásil tým ročníku 2009 a mladší.

Od začátku to byl nevyrovnaný boj, jelikož naši kluci soupeře téměř nepustili z vlastní poloviny a v polovině hry se skóre zastavilo na stavu 9:2 v náš prospěch. Bylo krásné počasí, sluníčko a na něm poměrně velké teplo. V kombinaci se sílou soupeře, byl možná největší problém, udržet u kluků pozornost a tempo hry. Na základě častého přerušování (zejména kvůli vstřelení branky :-)) měli kluci pocit, že střídání proběhlo velice rychle a že tam byli jen krátkou dobu. Nicméně pravda byla taková, že střídali podle stopek, což v tu chvíli některé zaujalo možná víc než samotná hra (myslím to jak fungují stopky :-)). Naštěstí šlo jen o pár vteřin :-).

Druhá polovina probíhala v podobném duchu poločasu prvního, takže jsme sáhli i k prohození útočných a bránících dvojic. Tam se nám trochu projevili útočné choutky některých (v té době) obránců a naopak útočníci to vzali poměrně defenzívně :-). Ale to je samozřejmě pochopitelné. V tomto věku je poměrně složité se během chviličky přeorientovat na jiný post. Aspoň je vidět, že kluci mají určité návyky na hřišti už zažité. Druhý poločas brankově kopíroval poločas první, takže se výsledek zastavil na stavu 18:4.

Co bych chtěl zejména vyzdvihnout je, že si kluci před jakýmkoli rozehráním hry, automaticky stoupnou na pozice, kam mají. Tohle je věc, na které ještě musíme zapracovat u ostatních ďáblíků. Tam nám zabere ještě trochu času, ale tady je vidět, že to jde. Jen je potřeba vydržet a trénovat s nasazením :-)  Musím říct, že pro mne to byl jeden z nejklidnějších zápasů, protože téměř nebylo potřeba udávat pokyny ke hře. Tak jsem se aspoň uchýlil k povzbuzování :-). Dnešní zápas si kluci odehráli sami :-). Gratuluji!

Na závěr bych rád poděkoval rodičům, za hlasité povzbuzování …… i když se nám tam opět trochu vloudilo pár rad, kam nahrát, střílet a pod. Ale věříme, že to bylo jen výjimečné a opět se vrátíme jen  k povzbuzování :-).

Díky,

Tomáš

Přátelské utkání skončilo 6:6 - zejména ČTĚTE rodiče aktérů tohoto utkání :-)
Tento přáteláček jsme odehráli za krásného počasí na zeleném pažitu vyhlášeného pražského týmu. Do utkání jsme vstoupili ofenzivně, vypracovali jsme si gólový náskok, který jsme ovšem postupně ztráceli, což rozhodně nebyla vina brankáře, kterého jsem úmyslně vysílal hrát do hlouby pole. Nevadí. Kluky hra bavila a měli radost z následně vyhraných penalt. Což je dobře. V utkání jsme sice dominovali, měli jsme nespočet nevyužitých šancí, ale na druhou stranu je třeba objektivně přiznat, že jsme nastoupili proti o rok až dva roky mladším hráčům! A v tomto kontextu je proto zapotřebí dnes zaujmout také kritičtější postoj, ale jelikož je z hlediska správného vedení mládeže na místě buď chvála nebo kritika všech, a ne jednotlivců, necháme si naše "jmenné" postřehy s Tomem pro sebe a pro naší další práci na trénincích.

V obecné rovině je třeba rozhodně pochválit pokusy a snahu některých hráčů o individuální prosazení a neodkopávání (zbavování se) míče. Což je moc dobře, protože to kluky učíme. V tomto ohledu jsem byl zejména u třech hráčů velmi spokojen. Jedná se o příslib do budoucna.  
Co je ale také učíme a zatím se to u tohoto týmu bohužel míjí účinkem, je také mj. toto individuální prosazení v závěrečné fázi zakončit přihrávkou a ne sólem, s tím souvisí vnímání přítomnosti dalšího spoluhráče(ů), ale i vnímání své pozice a hráčů soupeře. Absencí tohoto vnímání totiž neustále vznikají situace, kdy všichni kluci běhají hromadně za míčem, v nejhorším případě dokonce sami sebe obehrávají, zajímají se o dění (o míč) před sebou, nikoliv co se děje vedle něj či za ním, pořád je patrná značná roztěkanost některých hráčů spočívající v neobsazování hráčů, běhání od ničeho k ničemu, nešťastném rozehrávání do středu hřiště, stále nás trápí rychlost, zapálenost a bojovnost získat zpět ztracený míč.

Výše uvedené "nedostatky" se pokoušíme, a nadále se budeme s Tomem, pokoušet na trénincích (protože při zápase to již nedoženeme a proto mne neuslyšíte při zápase "našeptávat a napovídat", co má hráč dělat s míčem - jak to dnes bylo ukázkové u soupeře, který plnil přání trenéra, nikoliv neřešil vlastní kreativitu) odstraňovat, ale v tomto bodě si dovolím připomenout (a možná budu protivný, ale prostě i nepříjemné věci se musí říkat) jedno jediné: Při naší společné práci můžete pomoci a přispět k prospěchu syna (hráče) a celého týmu tím, že budete kluky zejména motivovat k soustředěnosti na trénincích! Proč? Protože se v zápase projevuje, jaký má hráč přístup v tréninku. S Tomem pochopitelně stále čekáme, až kluci "dospějou" a respektujeme individualitu každého z nich. Skutečně není na místě, nyní v 7 či 8 letech věku dítěte říci, že ten či onen "na to" má nebo nemá. Proto tak v žádném případě nečiníme. Ale skutečností zůstává, že někdo se zlepšuje, někdo stagnuje. Přitom většina kluků už hraje třetím rokem!

Nechci aby to vyznělo hodně kriticky, ale chceme se všichni posouvat dopředu, jsme přece fotbalový tým:-) Pakliže se totiž neposuneme dál, dnešní soupeř nás příští rok porazí, přičemž stále bude mladší. A to by mohlo být pozdě. 
Ale hodnocení zakončím OPTIMISTICKY: je dobře, že kluci hrají rádi, že rádi chodí na trénink. Když to tak zůstane a my všichni vytrváme, příslib do budoucna tu rozhodně je, jsme o tom s Tomem přesvědčeni :-)))
Děkuji všem za jejich účast a budeme se těšit na další spolupráci.

 

Petr