Mladí Ďáblíci

SÁZKA NA MLADÉ ĎÁBLÍKY

tento článek je uveřejněn v srpnovém vydání  Pražského fotbalového speciálu, časopisu, který pro své členy vydává Pražský fotbalový svaz.

Tradiční klub ze severu Prahy roste, pořádá populární turnaje pro nejmenší a disponuje i ženským týmem

Text: Štěpán Šimůnek /redaktor Pražského fotbalového speciálu

Není to tak dávno, co se v pražských soutěžích pohyboval v podstatě jen jejich „A“ tým. Dnes se však z fotbalových Ďáblic pozvolna stává velikán, který disponuje deseti týmy a zejména mládežnické výběry má komplexně podchycené. A sázka na nejmenší se na severu Prahy evidentně vyplácí, ďáblický SK totiž nezadržitelně roste. I díky stále populárnějším turnajům a kempům pro nejmenší, které pravidelně pořádá.

Rozmach klubu jde ruku v ruce se skutečností, že Ďáblice už dlouho nejsou jen okrajovou pražskou čtvrtí. „Donedávna jsme byli na periferii, ale teď jsme pomalu v centru. Kolem nás totiž pořád roste nová zástavba, je sem lepší spojení, žije tu víc lidí,“ pochvaluje si předseda Ďáblic Michal Mošnička. Stačí pohled na mapu a nejde než souhlasit. Vždyť v roce 1919, kdy byl tamní SK založen, stálo v okolí hřiště jen pár domů. Dnes je z někdejší „vesnice“ pevná součást metropole, což se projevuje i na počtu dětí, které chtějí obléknout ďáblický modrobílý dres.

Vše začalo v hospodě

První pokusy o založení fotbalového klubu v Ďáblicích se odehrávaly v prostředí, do něhož obvykle vedou kroky většiny hráčů po skončení zápasu – v hospodě. Konkrétně v restauraci U Srbů, kde si v roce 1919 několik nadšenců vybudovalo klubovnu a záhy vznikl i klub SK Ďáblice. První hřiště měl oddíl na místě, kde později stála provizorní škola, to však nepřežilo příliš dlouho. Druhý plac byl pak sídlem fotbalistů dlouhých deset let, dokud se klub nepřesunul do míst, kde sídlí dodnes, tedy k ulici Kokořínská.

Postupem let se ráz hřiště několikrát měnil a vyrostly dřevěné kabiny, které přečkaly i válku. Hned po ní se zázemí nadále rozšiřovalo, vyrostl například domek pro správce. Zajímavostí je fakt, že přes zimu, kdy hrací plocha zamrzala, se tu proháněli hokejisté, kteří založili vlastní tým a dokonce několik let hráli různé pražské soutěže.

Po roce 1945 výkonnost týmu klesla. Ďáblice postupně spadly z I.A i I.B třídy, řada hráčů odešla do pohraničí a mnohé reorganizace soutěží odradily od další práce i řadu funkcionářů. Přesto se, zejména díky odchovancům, podařilo klub udržet. V době, kdy SK (tehdy režimem překřtěný na Dynamo Ďáblice) slavil 50. výročí vzniku, odstartovali tehdejší činovníci zajímavou tradici, ke které se vrátili i současní šéfové klubu – pořádání plesů. „Máme je vždycky na jaře, konají se v tělocvičně školy U Parkánu. Letos proběhl už čtvrtý ročník a velká účast ukazuje, že jsou hodně populární,“ popisuje Michal Mošnička, který Ďáblicím šéfuje tři roky.

Roky plynuly se střídavými úspěchy a karamboly. Největšího úspěchu dosáhl klub v roce 1996, kdy poprvé v historii postoupil do pražského přeboru. Ten tehdy ďábličtí udrželi pět let. Do stejné soutěže se pak před pár lety podívali ještě jednou, ovšem následně se opět vrátili do I.A třídy, kterou „A“ tým kope dodnes.

Loni v této soutěži skončily Ďáblice třetí a postup jim tak těsně utekl. Šéfové klubu však netají ambice se do přeboru vrátit a nadlouho v něm zakotvit. A kvalitu – nejen tu hráčskou – na to mají. „Myslím, že bychom to zvládli jak hráčsky, hlavně díky trenérovi Frantovi Peřinovi, tak funkcionářsky. Sami jsme si totiž v minulosti vyzkoušeli, že i když je přebor náročnější, dá se utáhnout,“ přemítá sekretář klubu Aleš Sládek. „Určitě se vyšší soutěže nelekneme, jsme připraveni po všech stránkách,“ doplňuje předseda.

Kempy jako cesta budoucnosti

Nejen zmíněné plesy dnes navazují na historické tradice. Ďáblický klub rovněž obnovil kdysi letitou spolupráci s tamní školou. „Na starých fotkách je vidět, že školní děti sem chodily na hodiny tělocviku. Pak ale učitelé zlenivěli a tradice skončila. My chceme to spojení se školou U Parkánu oprášit a integrovat se. Časem bychom chtěli i sportovní třídu, ale to je na dlouhou trať,“ plánuje Mošnička.

Vzestup ďáblického SK (oficiálně se používá název TJ) se dá přičíst i tomu, že vedení klubu tvoří úzká skupina lidí, kteří už léta drží při sobě. „Modelů řízení je samozřejmě hodně, ale v principu lze říct, že kdo sežene peníze, je jakousi hlavou,“ popisuje Mošnička. „A teď je to zkrátka dané tak, že hlavou je předseda,“ usmívá se Sládek. „Samozřejmě máme výkonný výbor, ale de facto ho dlouhodobě tvoří jen sekretář, správce a pokladník. Nepreferujeme model, kdy se několik strýců, kteří se ve volbách pořád obměňují, na schůzi přijdou napít piva a v nejdůležitější moment odejdou,“ vysvětluje Mošnička s tím, že vedení nezvykle tvoří ještě člověk, který se zabývá výhradně granty. „Neděláme každý týden tříhodinové schůze, kde se stejně nic nevyřeší. I když je pravda, že jednou za měsíc pořádáme informační schůzky pro trenéry a vedoucí mužstev mládeže,“ doplňuje sekretář Sládek.

Právě práce s nedávno narozenými je výkladní skříní klubu. Důkazem je nejen velký počet mládežnických výběrů, ale i turnaje a kempy, které se na hřišti u Kokořínské pořádají s železnou pravidelností. „Snažíme se jít cestou budoucnosti. Turnajů je hodně, třeba v květnu jsme měli jeden velký pro čtyřiadvacet týmů ročníků dva tisíce šest a sedm. Těmhle malým říkáme ďáblíci a poslední dobou je ďáblíků opravdu hodně,“ usmívá se Michal Mošnička.

Dalším projektem, který pomáhá budovat tvář klubu a zároveň pracuje s mladými, je IFS – individuální fotbalová škola. Jak název napovídá, jde o dlouhodobou akci, jejímž cílem je pracovat na konkrétních herních činnostech s konkrétními jednotlivci. Šéftrenérem IFS je Martin Pulpit, donedávna kouč ostravského Baníku. Jakýmsi vedoucím je pak Martin Horváth, bratr známého zpěváka ze soutěže Česko hledá Superstar. „Hrával ligu za Příbram, pak se nějakým způsobem dostal k nám, kope za áčko a trénuje v IFS, protože to umí skvěle s dětmi,“ popisuje předseda. „Princip té školy je takový, že celoročně probíhají tréninky, na kterých jsou maximálně čtyři hráči, kterým se Martin individuálně věnuje. Navíc to nemusí být jen naši kluci, jezdí sem třeba i sparťané nebo slávisti,“ dodává. „Vyvrcholením sezony je pak letní kemp IFS, letos se ho účastnil třeba i Jirka Jarošík.“

Samostatnou kapitolou v ďáblickém fotbalu jsou „ďáblice“ s malým ď, tedy ženský tým. „Holky nehrají dlouho, s velkým fotbalem u nás začaly v roce 2011. Ale my s nimi nejsme pevně spojeni, ony jedou jakoby na sebe. Každopádně když nepočítáme ty velké kluby, tak je to jeden z mála pražských ženských výběrů,“ prozrazuje Aleš Sládek. „My jako klub bychom si nemohli dovolit mít je pod sebou, přece jen v té jejich soutěži jezdí po celé republice a to by nešlo finančně utáhnout. Proto si holky všechno řídí samy včetně realizačního týmu a trenérů. Oficiálně ale patří pod nás, jsou to ďáblické ďáblice.“ uzavírá se smíchem Mošnička.

UMĚLKA JAKO DÁREK K VÝROČÍ

Areál SK Ďáblice se v nedávné minulosti dočkal jednoho zásadního „upgradu“ – umělé trávy. Pár metrů od hlavního hřiště, které je i přes velkou vytíženost na hodně solidní úrovni, vyrostla v roce 2007. Od té doby slouží hlavně v zimě jako tréninkový plac, přestože ještě není úplně dodělaná, chybí totiž dokončit poslední čtvrtinu plochy. A dalšího placu se ďábličtí nejspíš dočkají ještě od konce roku. Díky grantu FAČR vybudují mini hřiště v samém centru čtvrti.

Ďáblickým plocha s umělou trávou znatelně usnadnila život. Logicky teď mohou trénovat celoročně. „Dřív to bylo tak, že áčko odehrálo v listopadu poslední zápas a pak se všechno zamklo a přišlo se podle počasí někdy v březnu,“ vysvětluje Michal Mošnička. „Sice umělku ještě nemáme celou, byly tam nějaké problémy s vlastnictvím pozemků. Ale teď už je to před podpisem, takže by nám nic nemělo bránit,“ těší se. „Za rok máme pětadevadesáté výročí založení oddílu, takže věřím, že když všechno klapne, oslavíme ho na kompletní umělce,“ dodává sekretář klubu Aleš Sládek.

Dalším podstatným, byť na první pohled nenápadným aspektem, který pomáhá rozkvětu klubu, je fakt, že tamní areál včetně kantýny se rozjel na (téměř) celodenní provoz. „Před lety to fungovalo tak, že když nebyl mistrák nebo trénink, měli jsme zamčeno a nikdo tu nebyl k dispozici. Dneska si lidi můžou kdykoliv zajít na pivo, díky čemuž to tu víc žije. Navíc správce, který je s kantýnou rodinně spjat, je k dispozici také téměř nonstop,“ popisuje Mošnička.

Pivo a fotbal k sobě neodmyslitelně patří a v Ďáblicích tohle spojení funguje skvěle. „Tím, že si místní zajdou na jedno, na dvě, se obrovsky zvětšil zájem o fotbal. Diváků na zápasy chodí sice pořád málo, ale tím, že lidi k fotbalu přičichli, jsou s námi ve větším kontaktu a mají k nám blíž,“ pokyvuje předseda.

Klub SK Ďáblice, stejně jako jeho areál, oficiálně patří pod TJ, ovšem na severu Prahy radši používají zažitý název. „Tělovýchovná jednota je jen jakási slupka, kromě nás tu pod ní fungují už jen tenisté a ti navíc pouze na rekreační úrovni,“ prohlašuje Aleš Sládek. „Navíc co se pozemků týče, jednotě nepatří vlastně nic, všechno je obce, která nám prostory pronajímá,“ dodává.

A právě do nitra samotné obce se už podle všeho už do konce roku rozroste i fotbalový klub. Dostal totiž díky grantu od FAČR možnost vybudovat mini hřiště 40x20 metrů v centru Ďáblic. „Samozřejmě na tom spolupracujeme s obcí. Původně jsme ho chtěli umístit do našeho areálu, ale nakonec by se nám sem kvůli umělce nevešlo. Takže uspokojíme potřeby obce mít hřiště pro neorganizovaný sport, budeme se o něj starat a obě strany budou spokojeny,“ sumíruje Michal Mošnička.

SK ĎÁBLICE

Rok založení: 1919

Vývoj názvu klubu: SK Ďáblice, Dynamo Ďáblice, TJ Dynamo Agrostav Ďáblice, FC Vela Ďáblice, ASA Ďáblice

Úspěchy: Dvakrát účast v přeboru 1996 – 2001 a 2004 – 2007

Současnost: I. A třída, skupina A

Počet týmů: tři týmy mužů („A“ – I. A třída, skupina A, „B“ – I. B třída, skupina B, „C“ – III. třída, skupina A), mladší dorost, starší žáci, mladší žáci, starší přípravka, mladší přípravka „A“ a „B“, ženy

pozn.: „C“ tým mužů je v doplněn o výběr staršího dorostu

STADION SK ĎÁBLICE – PRAHA 8

Název: fotbalový areál SK Ďáblice

Adresa: Kokořínská 400/34, Praha 8-Ďáblice, 182 00

Dopravní spojení: 2 minuty pěšky od autobusové zastávky Kokořínská (linky 103, 202, 368, 345)

Počet hřišť v areálu: jedno travnaté hřiště, jedno s umělou trávou (před doděláním), jedno mini hřiště (před výstavbou)