U11 - SK Hostivař - vítězné zakončení podzimu

SK Hostivař – SK Ďáblice 9:46

K poslednímu podzimnímu zápasu jsme vyrazili na hřiště SK Hostivař. Vzhledem k termínu v polovině listopadu jsme očekávali nepříznivé počasí, nakonec jsme ale zápas odehráli za plného slunce a mrazivé počasí klukům nevadilo, na hřišti se zahřáli výkonem. Jen na začátku zápasu byl trávník pokrytý jinovatkou a borcům to tedy trochu klouzalo, postupně se ale terén stabilizoval a my tak odehráli zápas na trávě mnohem, lepší kvality, než byla např. začátkem září v Újezdě.

Soupeř nás již před zápasem informoval, že má týmy rozdělené na slabší a silnější a že ten silnější bude po celý zápas na hřišti blíže kabinám. My jsme jako vždy postavili týmy vyrovnané a v poločase jsme je na hřištích prohodili. K tomuto (pro nás velmi důležitému) detailu se ještě vrátím v závěru hodnocení…  

Na hřišti u kabin jsme začali trochu ospale, kluci měli zřejmě na začátku pocit, že se utkání vyhraje samo bez nutnosti to řádně odmakat. Možná byla na vině raní zima, možná nám vadil klouzavý terén, v každém případě byl začátek z naší strany jalový, bez jiskry.  Navíc na straně soupeře nám vadil hráč s číslem 12, který mezi ostatními vynikal technickou kvalitou a schopností individuálně přejít i 2 nebo 3 hráče po sobě. S jeho způsobem hry jsme měli problémy po celý zápas, soupeř se tak často dostával do přečíslení (které naštěstí většinou dokázali řešit obránci, případně Vláďa, který z bolavou achillovkou odchytal celá zápas v bráně – a často nás podržel). Postupem času jsme se ale dostali do provozní teploty a soupeře začali přehrávat. Druhou čtvrtinu jsme už měli zcela pod kontrolou a po několika pěkných kombinacích konečně přidali i zasloužené góly. V poločase jsme na tomto hřišti vedli v poměru 9:3.

Po změně stran se na tomto hřišti objevila druhá parta a utkání pokračovalo v podobném duchu. Opět trochu problémy s nasazením, opět výborně hrající hráč č. 12. Hned po změně stran jsme se rychle ujali vedení, kdy se střelecky prosazoval především Niki, jeden gól přidal i v útoku netypicky působící Malina. Soupeř nás ale nenechal vydechnout a čtvrtina tak skončila v poměru 4:2. Od začátku čtvrté nás dokonce soupeř přitlačil a my začali v obraně zmatkovat a dostávat laciné góly. Naštěstí se Ďáblíci nechali v závěru vyhecovat, skóre srovnali a v posledních sekundách zápasu Fíla otočil skóre čtvrtiny na konečných 5:4 pro nás. I naše druhá polovina tedy dokázala silnější tým soupeře porazit a to v poměru 9:6.

Jak už jsme psali výše, druhé hřiště bylo soupeřem obsazené výkonnostně slabší partou. Evidentně většina kluků byla ročník 2009 (ne-li všichni). I my máme v týmu tři borce stejného ročníku narození, ale jejich umění je úplně jinde a právem je zařazuje do naší kategorie. Všechny čtyři části hry měli naši kluci absolutní převahu, soupeř se jen málokdy dostával k ohrožení naší branky. Po první části, kterou jsme vyhráli poměrem 7:0, si Fíla zažádal o přesun do obrany. Tím pádem se do útoku vydal Míša a během několika minut si hned zapsal hattrick J. Je potřeba říct, že to bylo zejména výbornou prací Matěje S. a Nikiho, kteří všechny tři akce připravili a Míša zakončoval do prázdné branky J. Krásná akce byla zejména u druhého z těchto gólů, kdy Matěj postupoval sám na brankáře a mohl buď přihrát Míšovi, nebo obstřelit brankáře. Obě tyto situace by bylo jednoduché zakončit, nicméně Matěj si vybral třetí řešení a to, že gólmana soupeře přehodil ala Poborský J Pak už to Míša jen doťukl do prázdné branky. Proč to celé popisuji? Takové neobvyklé řešení značí to, jak si kluci věří, že zkouší zakončit různým způsobem, nejen tím nejjednodušším. Samozřejmě, že ta to sklidil adekvátní pochvalu J. Je příjemné sledovat, že takové „schválnosti“ zkoušejí poměrně často v tréninku, především při hře 1/1. Těm lepším už nestačí, že soupeře přejdou, ale mnohem víc je láká vymyslet něco originálního J. Druhá ¼ skončila výsledkově stejně, také poměrem 7:0.

Po změně stran byla situace na hřišti obdobná. Naše gólmany (Ríšu a v další ¼ Matyho) jsme vyháněli z branky, aby hráli dalšího hráče v poli. Nezřídka se stávalo, že při rozehrávce z poloviny byl Ríša k soupeři mnohem blíž, než naši obránci J.  Opět jsme soupeře téměř nepustili na naši polovinu a celkově tuto část vyhráli 14:0 (stejně jako první parta J).

Závěrem bychom se ještě chtěli vrátit k výše naznačenému systému, kterým kluky dělíme do jednotlivých týmů pro zápas. Jelikož se nás na to sem tam někdo zeptá, pokusíme se to trochu objasnit. Vždy se snažíme sestavit týmy co nejvyrovnanější, aby byly výsledky na obou hřištích podobné. Roli v rozdělování hraje několik faktorů (herní typ konkrétního borce, osazení týmu brankáři, momentální herní výkonnost, fyzická připravenost příp. zranění, kvalita soupeře, apod.) Do toho všeho se snažíme zachovávat osobní vazby mezi jednotlivými kluky, jak je máme z tréninků nebo soustředění vypozorované. Přeci jen někteří mají k sobě blíž (více se kamarádí i mimo fotbal, chodí spolu do školy, atd.) a my se jim tyto vazby snažíme – pokud je to jen trochu možné - zachovat. Jde hlavně o to, aby je fotbal bavil, a k tomu směřujeme i rozdělení do týmů pro utkání. Že se nám rozdělování daří, můžeme sledovat na příkladu posledních 2 zápasů (výsledek uvádíme vždy proti silnější polovině soupeře). V Kolovratech hráli naše poloviny v poměru 5:5 a 5:3, v Hostivaři 9:3 a 9:6. To je myslíme na poločas o 34 minutách neuvěřitelně vyrovnaná bilance, která svědčí jak o vyrovnaném rozdělení do týmů, tak i šíři a kvalitě celého kádru. Právě v soutěži na 2 hřiště je toto klíčem k úspěchu.

Zapomenout samozřejmě nesmíme na naše skvělé fanoušky, kteří opět dorazili ve velkém počtu. Byli jste fantastičtí jak při tomto zápase, tak vlastně v průběhu celého podzimu. MOC DĚKUJEME!!!!! 

Trenéři