Historie

Psal se rok 1919, kdy myšlenka několika jednotlivců měla nám budoucím přinést mnoho radosti a někdy také starosti. To také měli v začátcích ti funkcionáři, kteří s myšlenkou na založení sportovního klubu přišli. Při této příležitosti nutno vzpomenout všech, kteří s nadšením a nezištně obětovali všechen svůj volný čas vznešené myšlence tělovýchovy a sportu v naší obci, čímž umožnili všem našim hochům a přátelům zdravý pohyb na slunci a čistém vzduchu.

Minulá léta nebyla naplněna jen radostí a úspěchy. Většinou  a to hlavně v začátcích – bylo nutno smířit se s mnohými neúspěchy a mnohdy se překážky zdály nepřekonatelné. Ale co však svědčí lépe o síle našeho oddílu, o věrnosti jeho členů a příznivců, než to, že s láskou, kamarádstvím a obětavostí tyto překážky zdolali.

Bylo by dobře si připomenout, jak si oddíl v začátcích připravoval svůj sportovní stánek. Začalo to roku  1919, klubovnu měl oddíl uprostřed obce v restauraci „U Srbů“. Založením klubu nastaly i starosti vybudovat hřiště, zakoupit dresy a vše, co je ke hraní fotbalu potřebné. První hřiště měl oddíl na místě, kde později stála provizorní škola /v Ďáblicích zvaná „dřevěnka“/. Hřiště zde nemělo dlouhé trvání. Druhé hřiště, nově vybudované ve směru k Čakovicím za tehdejší kovárnou a chaloupkami, bylo dlouhou dobu útočištěm fotbalistů a to včetně klubové místnosti v restauraci U Srbů – až do 10tého výročí založení klubu v roce 1929.

Další éra ďáblického fotbalu nastala s nově vybudovaným hřištěm na dnešním místě. Toto třetí hřiště měnilo několikrát svůj ráz. Původně bylo postaveno ve směru západ – východ , bylo neohrazené a klubová místnost se nacházela v nově postaveném „Hotelu Veselý“ – dnes hospoda „Na Růžku“, kde se mužstva i oblékala, dokud na hřišti nebyly vybudovány kabiny.

V roce 1935 došlo k ohrazení nynějšího hřiště a to díky iniciativě členstva a tehdejšího předsedy – pana Kopka, majitele tesařství v Ďáblicích. V té době se zde objevily i první kabiny – dřevěné, k jejichž výstavbě posloužil materiál z ohrady a stánků na strahovském areálu motocyklových souzěží.

Takto se hrálo po celou druhou světovou válku, ihned po válce došlo k rozšíření pozemku směrem ku Praze na pozemky pana Filingera. Tím došlo i ke změně položení hřiště – dnešnímu směru sever – jih. Byly zakoupeny kabiny z objektu bývalého PKOJF /Park kultury a oddechu Julia Fučíka – dnešní  Výstaviště Praha/ a dosavadní kabiny byly využity jako kantýna.  Dále zde byl postaven domek pro správce.

         Poté došlo k mnoha problémům, obec chtěla pozemky na stavbu nové školy, nabízela fotbalu jiné prostory, vše nakonec dopadlo dobře a hřiště zde stojí dodnes.  Na hřišti se v zimě dělala ledová plocha, což přinášelo finanční zisk, byl nakonec založen i hokejový oddíl, který hrál dlouhou dobu soutěže.

         Ale zpátky k fotbalu. Úrodnou půdu pro fotbalové talenty patřila od nepaměti Libeň.  Fotbalové oddíly SK Libeň a Meteor VIII. Roznášely dobrou pověšst sportu a byly zároveň příkladem pro okolní fotbalové oddíly.

         V roce 1919 se v hospodě u Srbů sešlo několik chlapců, aby z počátečního kopání do míče, zhotoveného ze staré punčochy /hadráku/, dali základ k dnešnímu fotbalovému oddílu SK Ďáblice. Tenkrát se takhle sešli v čele s kamarádem Literou, bez finančních prostředků ale s chutí k fotbalu Václav Červený, Antonín Vobora, Václav Šolta, Rudolf Bašta, František Vlasák, Václav Vítek, Antonín Holec, Karel Ryšlavý, Václav Šimáček, František Anděra , Josef  Pazreda a možná i někteří další.  Začali s prázdnýma rukama a svojí pílí a svědomitou prací vybudovali klub tak, že od  roku 1922 mohl jako řádně registrovaný hrát mistrovství III. Třídy. První výbor tohoto klubu tvořili pánové Josef Ptáčník, Václav Šimáček,  Bedřich Kocík, Josef Šimáček, Václav Vítek, František Svoboda, Karel Vítek, Josef Horáček, Antonín Svoboda, Karel Srba, Václav Červený, František Římal,Bohumil Šach, Josef Litera, Zigmund Pokorný, František Vlasák a Václav Kulič.

         Se střídavými úspěchy plynula léta, v roce 1928 se mužstvo probojovalo k postupu do I.B třídy, od této doby  ale šel klub rychle dolů a jen houževnatostí několika nejvěrnějších činovníků se jej podařilo udržet. Až do roku 1930 sehrálo v nižších třídách,  do I.B třídy se klub vrací v roce 1935.

         V roce 1935 se stává předsedou klubu pan Kopek, řídil jej několik let. Činovnický kádr byl v té době široký, namátkou lze uvést Fr. Starý, R. Munzar, J.Kasal, J.Bárta, L.Hrdlička, J.Švec, J.Kubů, J.Stolina, B.Novák /správce hřiště/, S.Pešek, A.Pazour, L.Kocík, J.Kubec st., B.Němec, J.Přeučil, A.Valta, bratři Křížové a řada dalších. Výborná byla i skladba dorostu a žáků. O jejich výchovu se starali Josef Bárta a  Ladislav Hrdlička, Antonín Harazim spolu s B. Kocíkem.

         Fotbalový klub se rozrůstá, získává si respekt i u sousedních velkých soupeřů. A v této době vlastně začíná „zlatá éra“ ďáblického fotbalu. Mužstvo se svým úsilím a s vlastními odchovanci umísťuje v Mistrovství SFŽ /středočeská fotbalová župa/ na prvním místě v I.B třídě a postupuje do I.A třídy. Píše se rok 1940.  Tímto postupem se Ďáblice stávají pátým nejlepším týmem v seznamu nejlepších amatérských oddílů. Vedení oddílu bylo v dobrých rukou. Osvědčení pracovníci v čele s předsedou Šimáčkem, přítelem F. Starým, V. Kubíčkem, pokladníkem Pazourem, sektorářem Rudlou Starým a ostatními – Srbou, Skalickým, Novákem, Paurem, Římalem, Měchurou, Sládkem, Kuličem a neúnavným správcem Literou.

Po stránce hospodářské se oddíl nacházel na výši. Hřiště, pronajaté od obce se nachází uprostřed obce, pěkně vybavené s klubovnou a restaurační místností.

Léta 1933 – 43 přináší fotbalu nejvíce úspěchů, které vrcholí bojem o postup do divize s bývalým SKEP Praha /Sportovní klub Elektrických podniků/. V tomto klubu tehdá hrála řada budoucích internacionálů – Zmatlík, Vejvoda, Morávek, Sláma, Jirásek, Ryvora. Utkání se hrálo na bývalém hřišti Admiry u Střelnice a skončilo naší porážkou 4:2 .  Naše mužstvo bylo v té době oslabeno o L. Kopka, který již hrál za Admiru VIII., kam jej následoval i J. Brejcha.

Naše mužstvo tehdá bylo na vynikající úrovni a většinou hrálo ve složení : Zeman, Kopek, Kocík L., Brejcha, Čermák, Janata K., Kocík Vl., Šváb, Kocík B., Svoboda Al.,  Kučera Ol.,  Před tím odešel J. Mach do Kralup, Míla Hájek a Fr. Vávra do Praha VIII., B. Kocík do Braníka a po návratu si za rok do Olomouce, později do ligové Žiliny.  Výborných fotbalistů, kteří vyšli z ďáblické kolébky byla celá řada. Zajímavostí pro klub bylo to, že jádro tvořily  vlastně dvě rodiny . Kocíků a Kučerů.  Z prvé zde hrají tři, z druhé dva hráči.

Až do konce 2. Světové války jsme se jako oddíl drželi dobře, ale v nové osvobozené Československé republice jsme neudrželi ani I.B třídu. Po válce nadšení ďáblických fotbalistů polevilo, řada hráčů i činovníků odchází do pohraničí, výkonnost klesá. Také mnohé reorganizace soutěží mnoho funkcionářů odradilo od další práce

Přesto i v poválečné době život klubu pokračuje dál.Oddíl se spoléhá hlavně na vlastí odchovance, v padesátých letech dostává klub název „Dynamo Ďáblice“, pod tímto názvem opět vybojujeme v roce 1958-59 postup do 1. A třídy.  V roce 1959 byli do čela klubu zvoleni pan Kubec J. st., Pešek, Papírník, Čemus, Janatka, Šedivý, Sládek, Zachariáš, Měchura, Kubů, Kratochvíl, Thím, Zahrádka, Svoboda, Vávra, Tichý, Kocík, Višic, Rulík, Voceský, Kocík, Vobora a Krbec.  Do jarního kola 1959/60 nevstupuje naše mužstvo velmi dobře, se ziskem 7 bodů končíme na posledním místě tabulky a jen díky reorganizace nesestupujeme z I.A třídy.  Pro rok 1960/61 je náš tým zařazen do skupiny „SEVER“ spolu s oddíly Sl.Kostelec, B.Libušín, D. Slaný, S.SAtodůlky, Sp. Mělník, S.Chabry, B.Libčice, S.Buštěhrad, Sl.Velvary, ČKD Slaný, J. Otvovice, K.Kročehlavy a SONP Rozdělov. Trenérem byl v této době p. Kratochvíl a zastupoval ho pan Ant. Průša. V závěru ročníku končíme na 3. Místě, nejlepšími střelci jsou Kubec J. – 14 branek, Hrdlička – 9, Milek – 3. Nejvíce sehraných zápasů měl Holec a Hrdlička – 17.

Ve výčtu fotbalových úspěchů nesmíme zapomenout na dorostenecké mužstvo, které si v roce 1953 vybojovalo titul přeborníka okresu Praha sever a udrželo si jej po dvě léta. Dorost vedl pan Němec, později pan Stolina st., při vzpomínce na hráče té doby se objevují jména Kubů Josef, Dostál Milan, Šnajdr Jiří, Mirek a Adolf Bednářovi, Josef Pros, Josef Dvořák, Ilja Smetana, Václav Vosecký, Jiří Hrdlička, Jaroslav Holec,Miroslav Červený, Jiljí Kubec, Václav Lechnýř, Karel Albrecht, Josef Růžička, Karel Koubek.  Nejdále to dotáhl Milan Dostál, který se dostal fotbalově až do I. Mužstva pražské Sparty. Po ukončení činnosti pana Stoliny je přebírá Jaroslav Kratochvíl.

Rok 1969 – padesát let ďáblického fotbalu – z této doby víme, že fotbalu velel předseda oddílu pan František Svoboda, ve výboru byli Janatka, Šedivý, Zachariáš, Sládek, Srba, Vobora, Cuc.  Mužstvo, které v roce 1969 obhajovalo I.B třídu hrálo ve složení Svítek, Svoboda, Hrdlička, Brožák, Dostál, Holec, Kubec, Houdek, Cifra, Brejcha, Vostřák, Brejcha M.

V této době se finance pro fotbalovou činnosti z velké míry sháněly v oblsti kultury, oddíl pravidelně pořádal zábavy a plesy v místní sokolovně restaurace Na Růžku. Celý objekt – Kokořínská 204 byl v té době majetkem Tělovýchovné jednoty Ďáblice.  U příležitosti 50 výročí dáblického fotbalu byla oddílu předána pamětní medaile ČSTV a ČFS za vzorné a příkladné vedení a reprezentaci oddílu.

Úspěchy fotbalu v dalších letech jsou střídavé, v roce 1974 se oddíl dočkal nového názvu – TJ Dynamo Agrostav Ďáblice.

Rok 1994 – další změna v ďáblickém fotbale, na scénu vstupuje pan Richard Lapka a klub se přejmenuje na FC Vela Ďáblice. Po doplnění kádrů postupujeme  v roce 1995 do 1. A třídy a po roce se stáváme poprvé v historii účastníkem pražského přeboru. Kapitánskou pásku v té době nosí na rukávu Jiří Kučera, později Ladislav Strnad. V přeboru končíme v prvním roce na 3. místě. Na hřiště se vrací družstvo žáků. V roce 1997 přichází na post trenéra Jan Vlček. Hráčská jména bohužel nejsou ďáblická kromě Jirky Černého, Jirky Kučery a Petra Diviše.

Po odchodu Richarda Lapky z ďáblického fotbalu /spolu s ním odešlo i několik klíčových hráčů/ přichází jako trenér pan Zdeněk Mikuš /jméno známé z Dukly Praha/. Sponzorem se stává společnost ASA a její název se dostává i do názvu klubu. Změny jsou i ve výboru oddílu, přichází pan Jaroslav Stolina, Zdeněk Šedivý, Jaroslav Mezera. Po odchodu trenéra nastupuje pan  Liska, který ale po těžkém úrazu předává funkci panu Zábranskému, který je po nekvalitní zimní přípravě v roce 2002 odvolán a přichází pan Milan Witz s úkolem pokusit se o záchranu přeboru. To se nedaří a mužstvo končí v 1.A třídě. V roce 2001 se fotbal vrací ke svému původnímu názvu a to SK Ďáblice. Další změny jsou známé, Ďáblice se ještě jednou objeví v Pražském přeboru, nicméně v dalších letech jsme opět týmem 1.A třídy.

V roce 2014 slavíme 95 let od založení oddlílu více zde

Správci hřiště:

• Josef Litera                         1919 –
• Bohumil Novák
• Rudolf Starý
• Miroslav Mlčkovský
• Jiří Kučera                           1962 - 2002
• Vladislav Pacovský              2002 - 2004
• René Cingel                         2004 – 2009
• Ondřej Vdovjak                    2009
• Daniel Slepička                    2009 - 2010
• Jaroslav Vodák                    2010 - dosud